Mapa - Péšávar (Peshawar)

Péšávar (paštunsky پېښور, Peṣawar, urdsky پشاور, Pašāwar) je hlavní město pákistánské provincie Chajbar Paštúnchwá a administrativní centrum pro Federálně spravovaného kmenového území Pákistánu. Samotný pojem Péšávar pochází z perštiny a znamená doslova „vysoká pevnost“. Území, na kterém se město nachází, má za sebou dlouhou a pestrou minulost, během které bylo obsazeno Peršany, Durrany, Řeky, Maurjy i Mughaly, Sikhy a Brity.

Péšávar se nachází v místech, kde mají svůj původ indoíránské kmeny. Územně město patřilo ke Gandháře a v dávných dobách bylo v kontaktu s kulturou Harappy v údolí Indu, Baktrií i dalšími zeměmi na území Afghánistánu. Podle historika Tertia Chandlera měl Péšávar v roce 100 př. n. l. 120 000 obyvatel, což z něj činilo jedno ze sedmi nejlidnatějších měst světa té doby. V blízkosti Péšávaru se nacházelo město Puškálavatí, další starověké gandhárské město.

Péšávar v roce 1870 Oblast, kterou v průběhu 2. století př. n. l. i s Péšávarem zabral Řecko-baktrijský král Eukradités (okolo 170–159), byla v dalších letech ovládána panovníky Řecko-baktrijského a později Indo-řeckého království. Péšávár byl poté v područí parthských i indoparthských králů, z nichž nejznámější byl asi Gondophares, jehož doba vlády se datuje do počátku prvního století. Po Gondopharovi se na trůně vystřídali ještě dva či ti jeho nástupci, než Péšávar padl do rukou „velkých Kušánců“.

Prvním kušánským králem se stal Kudžúla Kadphises. Za jeho potomka krále Kanišky Kušánská říše dosáhla vrcholu své moci. Péšávar se stal velkým buddhistickým centrem, pročež býval někdy nazýván „lotosovou zemí“. Sám Kaniška nechal postavit hned vedle Péšávaru stúpu dosahující na svou dobu ohromné výše - později se stala známá jako Kaniškova stúpa. První zprávy o této stavbě podává čínský poutník Fa-sien, který oblast navštívil okolo roku 400. Výšku stúpy odhadoval na 120 metrů. V průběhu let byla stavba několikrát poničena bleskem, avšak posléze znovu opravena. Když kolem roku 634 navštívil území Süan-cang, stúpa pořád stála. Do dnešních dnů se z ní dochovaly jen ruiny s dobře zachovalou urnou, která má podle tradice uchovávat Buddhovy ostatky.

V následujících staletích oblast Péšávaru postupně začali osidlovat Paštunci. Brzy se stali v oblasti dominantním etnikem a z Pěšávaru se tak stalo vedle Kandaháry a Kábulu centrum Paštunské kultury. Když na přelomu 9. a 10. století muslimští Arabové dobyli oblast, Paštunci začali konvertovat k islámu. V roce 1530 do Péšávaru zavítal zakladatel Mughalské říše král Bábur, přestavěl zdejší pevnost a město přejmenoval na Begram. Za jeho vnuka Akbara se Péšávar stal důležitým centrem obchodu. Opravdový rozkvět pak nastal za vlády Šúr Chán Súra, který ustanovil hlavní trasu mezi Dillím a Kábulem skrze Chajbarský průsmyk a právě Péšávar. Za období mughalské vlády se město stalo známé jako „město květin“, jelikož mughalští panovníci nechali ve městě vysázet mnoho stromů a postavit mnoho zahrad podle perské předlohy.

Jedna z péšávarských bran Díky strategické pozici mezi střední, jižní a západní Asií byl Péšávár po dlouhá staletí centrem obchodu mezi jižní a střední Asií, Afhánistánem i Středním východem. Město mimo jiné proslavila řada básníků, kteří město opěvovali ve svých dílech nebo se v něm někteří z nich sami narodili.

Když roku 1979 vtrhla do Afghánistánu sovětská vojska, Péšávar se v čele s muhádžiry stal centrem odpůrců sovětského vpádu. Do města se sjelo množství afghánských uprchlíků, kteří zde většinou zůstali až do konce občanské války v roce 1989. Mnoho z těchto uprchlíků se ve městě usadilo na trvalo, avšak mnoho jich dalo přednost táboření v okolí města a čekání na konec války, kdy by se budou moci vrátit zpět do Afghnistánu. V období Studené války byl jedním z hlavních předsunutých bodů ozbrojených sil USA, odkud startovaly špionážní letouny nad území SSSR (například i U-2 sestřelené sověty). Dnes je Pěšávar důležitým a strategickým městem Pákistánu.